Farnost TIŠNOV a PŘEDKLÁŠTEŘÍ

Home Farnost Výročí diecéze Fotogalerie Kostel sv. Václava Praktické informace

Kostel sv. Václava je prastarý. Stojí na místě kostelíka dřevěného, který obsazen plebánem patřil ke zboží purkrabího sídlícího na „Hrádku“ , který stával v těsném sousedství kostelíka. Na sídle purkrabího čili kastelána na „cúdy tišnovské“ upomíná nyní jedině pojmenování, kde se uchovala i část hradeb a kde se stále ještě říká Na Hrádku. Tišnovská fara byla do založení kláštera Porta coeli (1233) obsazována biskupy olomouckými. Zakladatelka kláštera královna Konstancie darovala patronát kostela r. 1239 klášteru Porta coeli.Roku 1228 byl farářem v Tišnově Jan, r. 1253 Jindřich, který byl současně kanovníkem brněnským. Ve století XIV. Byl Tišnov sídlem děkanství. Roku 1447 byl farářem Jan, r. 1459 Prokop, r. 1474 Václav, 1556 se uvádí Petr, dosud farářem v Čechách.Jeho nástupcem Alexej r. 1560 byl od olomouckého biskupa Marka do Brna k proboštu Mikuláši Chybovi povolán, že počínal podávati pod obojí, jehož že i všechny modlitby a zpěvy v řeči české konal, což zde nikdy nebývalo. Zakročení biskupa bylo bezvýsledné, vždyť abatyše Eliška Březanská z Poyzldorfu novot se přidržela. Rozkazu biskupa Viléma o potrestání tehdejšího faráře pod obojí Jana Hradeckého r. 1572 rozhodně se opřela a poslušnost vypověděla i patronu kláštera, opatu velehradskému. O tomto faráři Janu Hradeckém se dovídáme z gruntovní knihy (1. fol. 152), že byl ženat a že si roku 1571 zakoupil grunt „ na Kokýrně na roh“.Následuje farář Stanislav Poruba, který však odchází r. 1586 na faru v Novém Městě. Abatyší presentovaného faráře Filipa z Dražovic odmítl biskup, že „ jest slabým kazatelem a v Tišnově dokonalého třeba jest, poněvadž nedbalostí abatyše víra katolická zde nemalého zkrácení utrpěla.“ Roku 1588 zakupuje grunt v Brněnské ulici kněz Bartoloměj, farář tišnovský, r. 1619 P. Joachym Payuncius , grunt v Ševcovské ulici. Farář Adam Ganzner snad biskupem ustanovený nebyl zase abatyší po chuti, proto nebyl od ní chráněn, když husitští farníci jej roku 1602 i ztýrali. V knize svatebních smluv města Velké Meziříčí je uváděn jako svědek roku 1606 na svatbě Jana Sarkandra kněz Adam Calinius (Kalina) farář tišnovský.Po Janu Hradeckém (1567-1572) podával tišnovským podobojí kněz Jan z Týnice (1572-1580) a Petr Mohelnický. Roku 1583 prodává grunt čís. 30 Tomáš, kněz, perníkář.Roku 1615 je katolickým farářem P. Jan, kterého zakrátko vystřídal Matějek Pekárek a r. 1632 Martin Regulinus. Zápis z r. 1666 v grunt. knize uvádí „ grunt v Ševcovské ulici po neb. knězi Joachýmovi, faráři tišnovském.“Roku 1633 Pavel Surprius, jímž začíná řada farářů z řádu cisterciáckého. R. 1640 Jiří Lašota, r. 1645 Bartoloměj Vostecký, r. 1658 Benedikt Hettler z Osku, r. 1659 Jiří Vojtěch Jansa, r. 1667 Robert Notáček z Plesu, r. 1683 Martin Hliněnský, rodák tišnovský a řádový kněz ze Žďáru, r. 1687 Bernard Nabinger, mnich zbraslavský, rodák tišnovský, r. 1721 Ondřej Zeilinger, řeholník z Velehradu, dosud farář v Kynicích, r. 1732 Martin Jockel, řeholník sedlecký, r. 1738 Albrecht Rebman, Pražan a mnich zbraslavský, r. 1743 Samuel Buchelius, mnich zbraslavský, r. 1744 Benedikt Motl z Horažďovic, dosud profesor morálky v klášterní škole na Zbraslavě, r.1788 František Pávek, rodák tišnovský, opět prvý farář ze stavu kněžstva světského. R. 1796 František Koudelka z Rozstání, kapucín (zemřel v Drásově r. 1818 za pobytu na svém hospodářství).Roku 1818-1837 Jan Penninger, rodák tišnovský, dříve farář ve Veverské Bítýšce. O tomto vzácném a ušlechtilém knězi píše farní kronikář:“….přehrozným tímto požárem (19. června 1822) zničena byla až do základů fara s hojným a cenným zařízením jak farářovým tak kaplanovým, se šatstvem, s knihami velmi četnými nejlepšího výběru, s farním archivem obsahující mnohé matriční knihy a sbírky předpisů jak konsistorních, tak správy městské. Tehdejší farář Jan Penninger velkým úsilím, jako včelička, pro své milé nástupce stěží uspořádal archiv a matriku používaje trosek rozličně zachovaných…“ O pohřbu jeho poznamenává nástupce: „…když roku 1837 ve věku 80 let v Pánu zesnul, byl pohřben na novém hřbitově, poněvadž nevděční sousedé příkře zamítli jeho přání, aby byl pochován na hřbitově starém, při kostele, poblíž svých pokrevných, v hrobě již připraveném.“Roku 1837 – 1878 Josef Fetter narozený r. 1799 v Německém Brodě. Kněz vzdělaný a ušlechtilý. Pěstoval styky s významnými osobami doby probuzenecké, také se svým krajanem Karlem Havlíčkem Borovským. Z jeho inspirace věnoval významný rodák tišnovský Dr. Jan Dvořáček zdejšímu chrámu Páně obraz od vídeňského Mistra Dollingera a obraz  sv. Cyrila a Metoděje od téhož Mistra. P. Josef Fetter provedl za pomocí farníků velkou přestavbu kostela. Spojil kostel s bývalou hláskou (věží) dosud o samotě stojící a kostel značně rozšířil a zvelebil.Následující: Roku 1878 Ondřej Haas, r. 1890 Jan Buchal, r. 1895 Ludvík Čermák, r. 1878 František Hála, r. 1941 Josef Válka, r. 1961 Jakub Navrátil SDB (od 1967 z Tišnova spravováno i Předklášteří), r. 1970 Jan Nesvačil, od r. 1979 do dnešních dnů Josef Šindar.Na místě původního Hrádku, při podélné straně kostela, tam, kde je nyní parčík, stával až do roku 1898 původně farní, později obecní špitál, útulek pro zchudlé měšťany, který sousedil s „mornou“ neboli kostnicí. Stávala proti vchodu do hlásky (věže). V těch letech devadesátých byla odstraněna také vysoká zeď starého hřbitova, který býval u jižní a východní strany kostela do roku 1837. na jeho místě byly vysázeny stromy a vyset pažit. Vrata mezi kostelem a farou byla odstraněna. Překrásná pieta stojící nyní při kostele, stávala do roku 1863 na dolním rynku, na místě vznosné mariánské statue. Po jejím odstranění vyžádal si ji od obce starosta Jan Oderský a postavil ji při svém poli u polní cesty nad vodárnou u Lomničky. Za P. Války, děkana a arcikněze, byla Pieta převezena na faru a po opravě instalována ( už za P. Jakuba Navrátila) na nynější místo u kostela.  Jan HájekPRO ZAJÍMAVOST ( I osvěžení paměti ) uvádíme jména farních vikářů (kaplanů) za poslední čtvrtstoletíOd roku 1979 u nás působili:Jiří Tesař, Josef Zahradník, Zdeněk Prokeš, Jiří Veith, Jiří Balabán, Josef Havelka, Josef Blaha S. J. , Libor Salčák, Jiří Ochman, Jan Pouchlý, Jiří Buchta, Pavel Krejcar, Jaroslav Gajdošík, Michael Macek, Jaroslav Filka, Miloš Mičánek, Michal Polenda,  Pavel Römer a Martin Grones a poslední Michal Cvingráf