Farnost TIŠNOV a PŘEDKLÁŠTEŘÍ
Oltářní obraz
Oltářní obraz sv.Václava od vídeňského malíře Dollingera je dominantou interiéru tišnovského kostela. Je pozoruhodný především ideovou originalitou charakteristickou pro díla vytvořená ve stylu romantismu. Téměř každý prvek obrazu má symbolickou funkci. Prostřednictvím výtvarných celků se představují alegorie zjevených pravd nebo skutečností z duchovního života člověka, a to umožňuje, aby se dílo stalo „kreslenou teologií“ po vzoru posvátných ikon křesťanského Východu. Kolorit ponuré vězeňské kobky má ilustrovat nezáviditelnou situaci člověka, který se vzpourou proti Bohu ocitl v krajní bídě a naprostém zubožení. Duchovní poselství obrazu však není děsivé ani skličující. Varování před svévolností a zvráceností srdce je sice vyjádřeno velmi důrazně, avšak mnohem pronikavěji se celou kompozicí díla rozlévá utěšený příslib a prostupuje hřejivá personifikovaná naděje: „Já jsem ten, kdo tě zachraňuje, tvůj Vykupitel“. Boží příklon k člověku se tak snoubí s šancí stoupat k výšinám po stupních jakubovského žebříčku , symbolizovaného dřevěným schodištěm v podkladu vertikálního obrazu.
Vzestupem ke světlu -
Dominantní postava v centru obrazu a jeho krystalizační jádro, kolem něhož se rozvijí ostatní děj, je svatý Václav. Světec však není zachycen obvyklým způsobem, zobrazen jako dobrotivý kníže, který se sklání ke svému zbídačenému lidu. Malíř chtěl zachovat všeobecnou charakteristiku mučedníků, a proto sv. Václava zobrazil nakolik to bylo možné „k podobě Ježíše Krista“ jako předzvěst a příslib budoucího vzkříšení. Jeho primárním ikonografickým záměrem bylo nakreslit velkou teofanii, v níž by se zračil Boží soucit s lidskou bídou, a rozhodl se k tomu využít motiv „dobrodince lidského pokolení“.
Prostřednictvím dvou ze sedmi tradičních skutků tělesného milosrdenství, které jsou na obraze přednostně rozvíjeny, se před návštěvníkem tišnovského chrámu otvírá motiv odkazující na spásný Boží čin, aktualizovaný ve slavení mše svaté. Eucharistickým kontextem se upozorňuje na základní zjevnou pravdu, a to že člověk je stvořen pro Boha a nemůže být šťastný bez spojení s Kristem
Ve skice motivů skutků tělesného milosrdenství jsou v náznaku čitelné kontury posledního soudu. Gestem pravice svatého Václava se dává najevo přízeň a blahosklonnost. Tím se předjímá osud těch, kdo svůj život zakotvením v Ježíši Kristu položili na uhelný kámen: jsou shromážděny po Boží pravici, zbavování pozemských pout, a poskytuje se jim posilující pokrm. Naopak levá ruka svatého Václava, opřená v bok, prozrazuje jakési napětí , snad i pohrůžku: Běda těm kdo se nechávají vést sobeckými zájmy,neboť spějí k odsouzení. Proto také „ti po levici“ zůstávají pevně sevřeni v okovech a hynou hladem, přestože posilující pokrm díky blízkosti mužů nesoucí chléb a nádobu z pálené hlíny-
Obraz je zavěšen v tišnovském chrámě proto, abys mohl domyslet životní příběh, který se odvíjí před tvými zraky, a nepromarnil šanci správně se rozhodnout, na které straně budeš stát. Připojíš li se k těm po pravici, zcela jistě jednoho dne vstoupí do šera cely ve tvém nitru světlo. Prodere se malým zamřížovaným okénkem a upoutá tvůj pohled na to, co je sice dosud za zdí, ale už teď k nám proniká, co -